O praktikách, ke kterým v souvislosti se získáváním spolupracovníků a nakládaním se spisy StB docházelo, se v rozhovorech pro neziskovou organizaci Post Bellum podělili bývalý důstojník Státní bezpečnosti Jaroslav Lamr a bývalý major StB Jaromír Ulč.
„Moje životní krédo a zkušenost je, že každý, kdo je v seznamech agentů Státní bezpečnosti, agent byl a věděl o tom. Neexistuje výjimka, aby o tom nevěděl, že jednal s orgánem StB a že nesouhlasil se spoluprací. Každý kdo podepsal, anebo i nepodepsal, věděl o tom, že spolupracovník byl a že o něj StB projevila zájem, co po něm chtěla a věděl, že jedná s StB. Vylučuji, že by šlo vyrobit falza svazku,“ říká v rozhovoru pro neziskovou organizaci Post Bellum Jaroslav Lamr s tím, že toto stanovisko zastává již dvacet let.
ZDROJ: http://echo24.cz/a/i8Vsd/kdo-je-v-seznamech-agentem-byl-rika-byvaly-dustojnik-stb Svazek StB na jméno ROSTISLAV HEDVÍČEK (nar.30.5.1956).
Screenshot zvětšíte kliknutím zde.
ZDROJ: http://www.svazky.cz/sekce/Databaze_EZO
* * * * * * * *
Mimochodem, estébák J.Lamr chodí diskutovat na Hedvíčkův blog AGITPROP a je zde zcela zřetelně vítán. Inu, stará láska nerezaví...
Screenshot zvětšíte kliknutím zde.
ZDROJ: http://hedvicek.blog.cz/1609/jsou-cesi-blazni-a-nebo-komunisti#121022300
* * * * * * * * *
Difamační koutek aneb Dichtung und Wahrheit.
(zdroj: http://slepeckahul.pecina.cz/ ) 28.9.2011.
S Hedvičkem se věci mají takhle:
Ross Hedvicek, narozený jako Rostislav Hedviček dne 30. května 1956 v Kojetíně, odjel v květnu 1986 spolu s manželkou Marií na dovolenou v Jugoslávii, odkud se nevrátili a emigrovali, nejprve do Kanady a poté do USA; tam na Floridě R. Hedviček dosud žije.
Hedviček je znám jako autor mnoha textů o České republice; ty mají vesměs velmi slušnou literární úroveň, jsou vtipné a nápadité a svou kritičností a nekompromisností vyvolávají v České republice zuřivé reakce. Knižně vydal Hedviček tyto texty v publikaci Jak Paroubek kradl salámy (ISBN: 80-86851-23-0).
Problém nastal, když se ukázalo, že autorova sebestylisace jaksi neodpovídá faktům. Hedviček o sobě tvrdí, že byl od nejútlejšího dětství utlačovaným synem z rodiny místních kulaků, že nesměl studovat a komunisty nenávidí tak, že sní o tom, jak se brouzdá potoky komunistické krve.
To je samo o sobě podivné, protože člověk s takovým kádrovým profilem by o zájezdu do Jugoslávie v 80. letech mohl jen snít. To si Hedviček dobře uvědomoval, proto lhal o svém věku a vytvářel dojem, že žije v zahraničí už od konce šedesátých let.
Jenže se pro veřejnost otevřely archivy Státní bezpečnosti a najevo vyšla celá řada dalších skutečností, které s Hedvičkovým sebeobrazem ani vzdáleně nekorespondovaly.
Ross Hedvicek, narozený jako Rostislav Hedviček dne 30. května 1956 v Kojetíně, odjel v květnu 1986 spolu s manželkou Marií na dovolenou v Jugoslávii, odkud se nevrátili a emigrovali, nejprve do Kanady a poté do USA; tam na Floridě R. Hedviček dosud žije.
Hedviček je znám jako autor mnoha textů o České republice; ty mají vesměs velmi slušnou literární úroveň, jsou vtipné a nápadité a svou kritičností a nekompromisností vyvolávají v České republice zuřivé reakce. Knižně vydal Hedviček tyto texty v publikaci Jak Paroubek kradl salámy (ISBN: 80-86851-23-0).
Problém nastal, když se ukázalo, že autorova sebestylisace jaksi neodpovídá faktům. Hedviček o sobě tvrdí, že byl od nejútlejšího dětství utlačovaným synem z rodiny místních kulaků, že nesměl studovat a komunisty nenávidí tak, že sní o tom, jak se brouzdá potoky komunistické krve.
To je samo o sobě podivné, protože člověk s takovým kádrovým profilem by o zájezdu do Jugoslávie v 80. letech mohl jen snít. To si Hedviček dobře uvědomoval, proto lhal o svém věku a vytvářel dojem, že žije v zahraničí už od konce šedesátých let.
Jenže se pro veřejnost otevřely archivy Státní bezpečnosti a najevo vyšla celá řada dalších skutečností, které s Hedvičkovým sebeobrazem ani vzdáleně nekorespondovaly.
Předně se ukázalo, že zájezd do Jugoslávie nebyl první, ale zhruba pátý, takže pokud by Hedviček komunistický režim opravdu tolik nenáviděl, není zřejmé, proč s emigrací čekal až na pátý výjezd – nehledě na to, že pět výjezdních doložek a devisových příslibů by osoba s jeho kádrovým profilem nikdy nemohla dostat.
Nedosti však na tom. Hedviček, kterého podle jeho vlastních slov nevzali pro jeho původ ani do Pionýra, byl členem SSM, a v podniku, kde pracoval, zastával funkci bezpečnostního a požárního technika, což rozhodně nebylo místo, které by se svěřovalo nepřátelům režimu. Podobně nevěrohodnou se ukázala i legenda o důvodech, proč Hedviček nesměl vystudovat vysokou školu.
Takto z hedvičkovské legendy opadávaly, šupinu po šupině, jednotlivé lži, a výsledkem byl obraz spíše privilegovaného obyvatele komunistického Československa, který sice mohl režim nenávidět, ale rozhodně mu to nebránilo v pohodlné kolaboraci.
Tedy ukázková srážka Dichtung a Wahrheit…
Nevím, zda jsem byl prvním, kdo tyto skutečnosti o Hedvičkovi zjistil: spis pořízený StB po jeho odchodu do emigrace jsem si nechal vyhledat a okopírovat v lednu loňského roku a jeho obsah jsem si zprvu nechal pro sebe. Do Hedvičkovy kausy jsem vstoupil až poté, co se dokumenty počaly objevovat, s peprnými komentáři, na různých místech na Internetu, a Hedviček ostře napadl disidenta Stanislava Pence za zveřejnění registru svazků na adrese http://www.svazky.cz.
Nedosti však na tom. Hedviček, kterého podle jeho vlastních slov nevzali pro jeho původ ani do Pionýra, byl členem SSM, a v podniku, kde pracoval, zastával funkci bezpečnostního a požárního technika, což rozhodně nebylo místo, které by se svěřovalo nepřátelům režimu. Podobně nevěrohodnou se ukázala i legenda o důvodech, proč Hedviček nesměl vystudovat vysokou školu.
Takto z hedvičkovské legendy opadávaly, šupinu po šupině, jednotlivé lži, a výsledkem byl obraz spíše privilegovaného obyvatele komunistického Československa, který sice mohl režim nenávidět, ale rozhodně mu to nebránilo v pohodlné kolaboraci.
Tedy ukázková srážka Dichtung a Wahrheit…
Nevím, zda jsem byl prvním, kdo tyto skutečnosti o Hedvičkovi zjistil: spis pořízený StB po jeho odchodu do emigrace jsem si nechal vyhledat a okopírovat v lednu loňského roku a jeho obsah jsem si zprvu nechal pro sebe. Do Hedvičkovy kausy jsem vstoupil až poté, co se dokumenty počaly objevovat, s peprnými komentáři, na různých místech na Internetu, a Hedviček ostře napadl disidenta Stanislava Pence za zveřejnění registru svazků na adrese http://www.svazky.cz.
Celý text:
